THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Profanity jsou poněkud nedoceňenou, ač velmi kvalitní kapelou. Po vyslechnutí jejich CD Slaughtering Throughts jsem se rozhodl, že v nejbližším SR se s těmito povedenými Germány objeví pokec (čili vězte, že toto je ochutnávka z již hotového SR8, jež nyní jen čeká na tisk). Žel trvalo to nějakou tu chvilku, a tak se myslím vbrzku dočkáme třetího alba, které se sice nadále ponese v duchu technicky pojatého death/grindu, ale na něm by už Profanity doufejme měli definitivně potvrdit svúj status jedné z nejlepších kapel daného ranku (minimálně v Evropě). Od dob vánočních svátků, kdy jsem jim poslal otázky, to pánům trvalo nějakou tu chvilku, než se jim podařilo uplácat odpovědi. Ale nakonec se zdařilo. Bylo to právě ve chvíli, kdy Profanity dokončili práci na svém singlu Humade Me Flesh, který má avizovat nadcházející bouři v podobě třetího záseku Hate Red Hell Within... Mezitím stihlo trio absolvovat evropskou šňůru s Cryptopsy. To byla příležitost, jak se předvést i na západ od hranic Německa, což se do té doby Profanity nepodařilo. Budiž jim přáno, protože nejen z tohoto rozhovoru je myslím znát, že Profanity jsou patrou přijemných lidí, kteří svou muzikou skutečně žíjí... Mých otázek se nakonec ujal sympatický basák Martl...
Nazdárek Martle, tak jak se vede? No, máme 24. prosince a já namísto balení dárků právě připravuju otázky pro nějaké Profanity... není to prdel? Ale ty tohle určitě dostaneš až po Vánocích, takže pěkně vyklop, jaká pěkná cédéčka jsi našel pod stromečkem!
Grind Šotouši... Především strašně moc sorry za to zpoždění... My jsme právě dokončili nahrávání Humade Me Flesh a všechny ty víkendy plné tvrdých zkoušek, výroba obalu a layout jsou za námi! Díky moc za podporu a tenhle rozhovor! Pod stromečkem jsem žádná cédéčka neměl, zní to divně, ale nemám teď moc času poslouchat muziku. Právě teď poslouchám hrubý pracovní mix našeho nadcházejícího 7“EP – mám hlavu plnou vlastní hudby... Skoro až moc, takže jsem moc rád, že jsme včera dokončili to nahrávání.
Takže pojďme k Profanity... Pamatuju si vás, když jste hráli na Eternal Hate festu tady v Čechách. Bylo to v době, kdy jste vydali CD Shadows To Fall. Tehdy jsem bral Profanity jako takovou melodickou a ne zrovna moc brutální deathmetalovou kapelu. Tzo byl taky důvod, proč jsem byl hodně překvapený, když jsem vás shlédl před dvěma lety na Obscene festu, kde jste už hráli věci ze Slaughtering Thoughts. Člověče, to bylo o tolik brutálnější a techničtější, že jsem z toho upad! A ještě víc, když jsem si pak pustil CD! No – a tak bych rád věděl, kde se ve vás vzala všechna ta brutalita? Jak jste došli k tomu tak radikálně změnit hudební směr? V čem tedy vězí ta změna, no?
Hej, to je fajn, že si pamatuješ ten koncert! Máš pravdu, po Shadows To Fall jsme se hudebně vyšplhali o kus výš, chtěli jsme hrát brutálněji a techničtěji. Ale důležité je, že jse se tak nerozhodli jenom proto, aby se z nás stala technická kapela, naučili jsme se hlavně líp skládat. Další věc je, že máme moc rádi americký brutální styl. Hrajeme hudbu, kterou máme rádi, a dost na sobě proto makáme. Nechceme tvořit nový styl – to není možné; hrajeme prostě naši oblíbenou muziku a dáváme do toho své emoce. Není pro nás jednoduché psát nové skladby, ale nacházíme v sobě pořád víc a víc tu „červenou linii“ a stavbu skladeb. Není důležitá jen techničnost, ale hlavně pocity, které do toho vkládáme...
Někteří lidé přirovnávali materiál na Slaughtering Thoughts k Suffocation a podobným technickým, ale brutálním bandám. A já musím souhlasit, protože Profanity hrají hodně brutální záležitost, která je ale dost technická, je v ní spousta krkolomných riffů, sól a rytmických zvratů... a to se mi líbí!!! No, nechci ti olizovat pozadí, ale považuji vás za jednu z nejlepší evropských kapel. Než vzhůru k otázce... Pocházíte z Německa a tam není zas tak moc kapel, které by hrály podobný brutální death. Když na to přijde, zmínil bych tak leda Profanity, Necrophagist, možná Anasarca nebo Maledictive Pigs. Ale většina německých deathmetalových kapel je tak nějak „thrashovitá“ a mnohem jednodušší co do technické barevnosti... teď mám na mysli kapely jako Cerebrocide, Harmony Dies, Ressurected, Soul Demise, Impending Doom... Věříš tomu, že pro tyhle kapely existuje nálepka „německý death metal“? Některé z těch kapel se mi i líbí, stejně jako mám rád třeba nějaké starší klasické kapely typu Fleshcrawl... Ale dokázal bys jmenovat nějaké další německé kapely, které hrají technický, ale trochu originální brutální deathmetal? Dobře, Orth znám a líbí se mi... ale nějakou jinou...
Jo, vím, co tím myslíš... Podle mě je v Německu hodně dobrých deathmetalových kapel, ale opravdu jen pár skutečně brutálních. Vypadá to, jakoby to slovo „brutální“ bylo nějakým trendem. Strašně moc kapel popisuje svoji hudbu jako brutální, rychlou a strašně technickou, ale řekl bych, že slovo „deathmetal“ by tam stačilo. Když si čtu letáky s takovými popisy, vypadá to, že ty kapely hrají jako Suffocation, Monstrosity nebo jiná americká brutální kapela. Ale když pak poslouchám ta CD, tak marně hledám tu „brutalitu“ – což znamená, že ne všechny „brutální“ kapely jsou brutální opravdu. Možná to bude znít arogantně, ale pro mě je jen jedná německá kapela, která je fakt dost brutální i neuvěřitelně technická zároveň – Necrophagist! Ale určitě neznám všechny německé kapely a je teda víc než možné, že je tady hodně opravdu brutálních kapel.
Vypadá to, že po pár demáčích a jednom na koleni udělaném CD jste pro svou hudbu našli ucházející label – pochopitelně mluvím o Cudgel Agency. Jak jste spokojení s prací Jense a Besena? Řekl bych, že se zlepšují a propagace Slaughtering Thoughts byla docela obstojná, i když ten obal a lay-out mohl být tedy lepší. Takže jak jste spokojení s podporou Cudgel? Zorganizovali pro vás nějaké tour po tom, co vyšlo Slaughtering Thoughts?
Jens a Besen dělají pro své kapely co mohou. Je to malý a mladý label, takže jejich možnosti jsou menší než je tomu u velkých firem. Jedna z věcí je to, že na tom pracujeme společně s labelem, což znamená, že Cudgel taky pomáháme. Bruchstein records a Cudgel Agency nám nabídli možnost jet turné s Cryptopsy, takže v tomhle ohledu jsme spokojení. Je fakt super dostat takovou šanci. Na další aktivity Cudgel si musíme počkat a uvidíme, co přinese budoucnost.
Když jste s Profanity začali, vydali jste nejdřív dvě dema (The Transitory, Into The Unforseen) teprve pak jste se začali ohlížet po nějakém vhodné labelu pro vydání CD Shadows To Fall... ale začas jste se rozhodli vydat si to sami. Docel rád bych věděl, co jste měli při shánění labelu za potíže... Víš, spousta kapel z ČR, Slovenska a dalších tzv. „postkomunistických“ zemí taky shánějí vydavatele pro své (a musím dodat – leckdy dost kvalitní) počiny, ale většinou nedostanou od vydavatele žádnou odpověď, a nebo jim odpovědí ve stylu „máme teď plný vydavatelský plán“ nebo „pro nás to není dost dobré, počkejte a až budete mít další demo, tak se třeba ozvěte“. A potom zjistíš, že se ten samá label rozhodl raději vydat nějaké slabý nebo průměrný materiál od kapely, pocházející z nějaké „exotičtější“ země... Můžeš se k tomuhle nějak vyjádřit?
Máš absolutně pravdu! Pro mladé kapely je problém získat dobrou smlouvu. S naším prvním albem jsme kontaktovali nějaké menší labely, ale byl to samý rip-off, tak jsme si řekli – vydáme si to a něco se aspoň naučíme! Je to sice těžké, ale myslím si, že to je správná cesta. Je to jako ve škole: krok za krokem se učíš víc a děláš méně chyb než na začátku. Je to těžká cesta, ale podle mě je to ta základní a opravdová. Není důležité, jestli hned na počátku získáš smlouvu s „velkou“ firmou. Důležitá je především trpělivost! Další věc je, že se podepisují smlouvy se spoustou sraček – ale to je součást byznysu. Je to špatný obchod, ale taková je realita. Musíš věřit své hudbě a ať už s nebo bez smlouvy s velkou firmou lidi uvidí a uslyší, o čem to je. Posluchačská základna je mnohem důležitější než smlouva na jedno nebo dvě alba.
Všechno kolem Profanity se teď soustředí na vydání třetího alba Hate Red Hell Within, které bude určitě lepší než Slaughtering Throughts... Ale je taky třeba zmínit, že máte hodně věcí i na vinylu. Předchůdcem Slaughtering Thoughts bylo 7“split EP s Lividity, nazvané Drowned In Dusk, a teď by se měl objevit váš nový materiál na splitku s dalšími US prasátky – Regurgitation! Je to tak, že prostě chcete mít venku něco malého na vinylu a nebo je to opět jakýsi předchůdce velké desky?
Pravda – nahráli jsme nový materiál pro další 7“ splitko s Regurgitation, ale podělalo se to! Brian Baxter měl problémy se sestavou, takže to vyjde jenom jako náš samostatný singl. Máme moc rádi vinyl, je to takový zvláštní pocit držet ten kus hudby v pěkném obalu v rukou. Další věc je, že potřebujeme víc času na napsání nového materiálu a čekání na další album by bylo moc dlouhé. Takže tohle je něco jako „hele, my jsme tady, a zase s novým matrošem“ a pak můžeme trošku klidněji pracovat na Hate Red Hell Within.
Jak jste se dostali k té možnosti vydat splitko s Regurgitation? Je to něco jako kooperace mezi Ablated recs. a Cudgel agency? Kdo měl vlastně ten vinyl vydat – Cudgel a nebo Ablated? Slyšel jsem, že prý máte hrát na letošním Ohio Deathefestu, který organizuje právě Brian Baxter z Regurgitation/Ablated recs. Bude třeba šance vidět Regurgitation na dalším ročníku Fuck The Commerce? (což se neuskuteční, protože letos už FTC byl – pozn.) Uvažovali jste o tom odehrát ještě nějaké jednotlivé koncerty s Regurgitation v USA a pak je pozvat na malé tour do Evropy? To by nebyl špatný nápad, co myslíš?
Tomml napsal Brianovi Baxterovi, jestli by s námi nechtěli udělat 7“splitko. Jemu se ten nápad líbil, ale měl ty problémy se sestavou. To je důvod, proč jsme neměli čas hledat další kapelu, se kterou bychom se to podělili a tak z toho vznikl ten singl s dalším materiálem od Profanity. Vydáváme si to sami, protože teď máme tu možnost a máme nad tím taky větší kontrolu a můžeme si být jistí, že to bude venku včas na to turné s Cryptopsy, Haemorrhage a Spawn. To je taky důvod, proč nemůžeme hrát na letošním Ohio Deathfestu – obě záležitosti se časově překrývají. To, že by Regurgitation mohli hrát na FTC, je dobrý nápad, ale my nemáme narozdíl od organizátorů žádný vliv na to, jaké další kapely tam budou hrát. Festival organizují lidi od Cudgel a Bruchstein recs. a dělají to dobře. Ale bylo by to skvělý, kdyby Regurgitation hráli na příštím Fuck The Commerce!
Na tom singlu tedy budete mít nový song jménem Humade Me Flesh a jednu coververzi. Pokud jsem to dobře pochopil, tak jste nahráli dvě coververze, z nichž ta první, cover Fear Of Napalm od Terrorizer, by měla být ke stažení jako MP3 na vaší domovské stránce (www.profanity.de). No a ta druhá se objeví na 7“singlu a vy si to stále držíte jako překvapení... Hm, hele, nech toho tajnůstkářství a prozraď mi, co to bude za cover...
Hele, já nejsem nějaká babka, co tlachá a vytváří drby o vetřelci v kuchyni haha... sorry, ale fakt ti to nepovim. Ale je pravda, že ten song od Terrorizer dáme na naši homepage. Prozradím ti, že ten druhý song je od vůdčí kapely jednoho stylu, ta skladba je skutečná hymna a za pár měsíců bude hymnou o něco víc... (dnes již víme, že ten druhý cover se jmenuje Zombie Ritual... – pozn. ŠotouŠ)
Profanity – to jsou tři maniaci, kteří mají pocit, že je správné terorizovat svět svým brutálním hudebním šílenstvím... Nebo třeba... tři dobří muzikanti, kteří se rádi společně baví... Nebo dokonce – tři týpci, kteří rádi vyslopají moře piva a mezitím je jednou napadlo založit kapelu... Prostě – pověz mi krátké charakteristiky členů Profanity... Jací jste, jaké máte jiné zájmy kromě hraní v kapele? A pochopitelně jaké pivo máte nejradši a podobné stupidity... OK? Tak jedem...
Jsme kámoši, kteří sdílejí společnou představu o brutální muzice. Nebude to znít moc deathmetalově, ale my si moc nejdeme v typickém „pivním“ klišé... Pochopitelně hraní v kapele musí být zábava, ale my jsme v jistých věcech i dost disciplinovaní. Fungující organizace se tisíckrát důležitější než pivo! Nepochopím, že pro spoustu lidí je důležitější pivo než fungující souhra na pódiu nebo důležité organizační věci. (Asi jsem hloupej, ale jak může něco fungovat úplně bez piva??? To mi teda řekněte...– pozn.) Jak vidíš, jsme něco jako exaktně pracující undergroundová zábava. Nás bubeník Armin je z nás ten klidný, je jako tiché moře. Tomml je jako vír brutální hudby a já jsem jako země haha... Společně se nám tvoří líp než každému zvlášť a víme, co chceme a co pro to dokážeme udělat.
Jedna z věcí, které se mi na Profanity opravdu líbí, jsou texty. Nejradší mám Strangulated With Thoughts a všechny tvoje texty... Takže tohle je otázka pro tebe Martle... Kde bereš inspiraci pro psaní takových textů? Protože já si myslím, že jsou to dobře napsané texty, předpokládám inspirované četbou nějakých knih... Ale není to nějaká stupidní snůška gore sloganů, jako to dělají stovky deathmetalových kapel... Máte taky pár textů od lidí jménem Tina a Blinky – můžeš mi něco říct o tom, co je to za lidi a co mají společného s Profanity?
Díky za ta pěkná slova. Máš pravdu, my nejsme moc hození do těch typických gore/splatter/porno/politických záležitostí. Myslím, že nám osobně to nepřijde opravdové. My nechceme zabíjet lidi, neulítáváme na rozmázlých střevech, nefandíme zbraním, tak proč bychom měli psát o věcech, které se nám nelíbí a které nikdy nebudeme dělat? Mám rád život a snažím se myslet pozitivně. Deathmetal je mocný a plný pozitivní energie, takže ve svých textech chci taky popisovat silné a pozitivní pocity. Často se v mých textech vyskytuje obraz Morething – něco jako „mnohost“ – což je jakoby duch každého člověka. Všemi tvými činy v životě se to mění a vzrůstá, ale ty nevíš jak a kam. Ty sám můžeš opracovávat a formovat svou „Morething“ a jednoho dne se tvá osobní „mnohost“ stane buď tvým ničitelem a nebo klíčem k ráji. Popisuju život skrze svou „mnohost“ – zní to možná hloupě, ale já v to věřím!
Tak já ti ještě chvilku budu olizovat pozadí hehe... Člověče ještě snad nikdy jsem neviděl basáka, který by hrál tak pestré linky v deathmetalu jako ty. Když jsem to viděl na pódiu, měl jsem pocit, že chvílemi snad hraješ víc tónů než Tom na kytaru! Jak jste vy dva došli k tomu, že budete hrát tak komplikované linky? Jak dáváte ty skladby dohromady? Kdo je u Profanity hlavním autorem riffů a koster skladeb? Kdo obvykle přichází s hlavními nápady? Neperete se někdy při zkoušce když třeba Tom chce mít někde sólo namísto tvého nebo tak?
No, ono to není tak zapeklitý jak to možná vypadá haha. Podle mě je deathmetal rájem basáků. Můžeš hrát víc než ty prosté, ale nosné tradiční basové linky. Mám rád basáky, kteří nejsou jen slabou kopií kytar. Tomml a já hrajeme spolu, ne proti sobě což je základem pro naší techničnost ve strunách. Je to hlavě Tomml, kdo nám ukazuje nové riffy a já si stavím své basové linky. A potom to porovnáme, jestli to zní dobře, nebo ne. To je dlouhý proces, takže nejsme právě nejrychejší skladatelé. Mám tuhle práci ale strašně rád, protože se přitom navzájem posunujeme dál, skládáme lepší věci a dostáváme nové nápady.
Vím, že jste zatím příliš nehráli za německými hranicemi, hlavně směrem na západ. Ale viděl jsem vás dvakrát v Čechách. Jednou to bylo na zmíněném Obscene festu. Jak se vám tam hrálo? Zkus třeba porovnat organizaci na Fuck The Commerce s organizací Obscene festu. Vidíš nějaké rozdíly mezi německými fanoušky a lidmi u nás? Od přátel jsem slyšel, že němečtí fans jsou poněkud líní... Kolik lidí na vás tak průměrně chodí v Německu?
No, ty koncerty byly skvělé, dobrá atmosféra a výborní lidé! Z mého pohledu byl Obscene Extreme 2000 trochu víc stresující pro kapely než ten samý rok na Fuck The Commerce. Tím myslím hlavně krátký hrací čas a strašně rychlé střídání kapel na pódiu. Ale bylo to v pohodě vzhledem k počtu hrajících kapel na festivalu – pro mě osobně na tři dny až trochu moc. Jako fanoušek a muzikant nevidím nějaké rozdílné organizační záležitosti. Fanoušci v Čechách jsou někdy divočejší než v Německu – to je pravda! Záleží na tom, kde v Německu se koncert koná a tak jak často. Někteří lidé jsou příliš zhýčkaní velkým množstvím koncertů. Počet lidí na koncertech je strašně proměnlivý, závisí to na mnoha faktorech jako třeba druh kapel, visí to na tom, kolik koncertů je v klubech a tak...
Možná je to hloupá otázka, ale když už, tak ať... Takže tady to máš: Věřil bys tomu, že často narazím cizince z tzv. „západních“ zemí, kteří si stále myslí, že ČR je součást Ruska, že žijeme někde uprostřed Asie a nebo na Balkáně. Myslí si, že tady neznáme počítače, McDonaldy (ty bych radši neznal, to je fakt – pozn.) nebo dokonce elektřinu a mýdlo? Někteří lidé ve Francii, Británii nebo USA nejsou schopni rozlišit Čečensko, Chorvatsko a Českou republiku a myslí si, že ČR vede s Ruskem válku o ropná ložiska... Zní to možná blbě, ale nedělám si iluze o tom, jak nás Evropa netrpělivě očekává v EU. Takže proto se tě teď ptám na tvůj osobní názor na to, co si myslíš, že lidé v Německu vědí o ČR? Objevují se u vás ve zprávách občas nějaké informace o ČR? A myslíš si, že je rozdíl v pohledu na naši zemi ze strany lidí z bývalé NDR a NSR?
Člověče to je dobrá a těžká otázka! Většina věcí, které vím o České republice, se týkají dobré hudební scény, skvělých fanoušků a nějakého sportu. Ale chápu, co máš na mysli a je občas opravdu ostuda, jaké předsudky lidi nosí v hlavě. Lhal bych, kdybych tvrdil, že sám žádné předsudky o některých zemích nemám a vím, že je to pitomost. Snažím se dozvědět víc o těchto lidech a zemích, abych si udělal skutečný „obrázek“. Něco ti povím: jako malý kluk jsem byl v Polsku a v Čechách na prázdninách. Já a moji kámoši jsme tam byli nazvaní nácky, protože jsme byli z Německa. Bylo to pro nás dost těžké, protože jsme si chtěli užít prázdniny, ale nějací lidé s předsudky si řekli: jste Němci, takže jste náckové a my vás teď musíme zmlátit! Takže vidíš, že tvou otázku dokážu docela dobře pochopit. Od té doby se mi vždycky zatmí před očima, když pomyslím na tyhle země – a vím, že je to chyba! Evropani - my i mladší lidi - by si měli prožít svou vlastní zkušenost a měli by pracovat společně pro klidnější život. Hudba je jednou z částí na téhle těžké a dlouhé cestě.
A teď mi pověz něco o fanzinářské scéně v Německu. Já znám některé profi udělané větší časopisy jako Lärmbelastigung, Eternity, Unholy Terror... ale popravdě řečeno toho moc nevím o takových těch klasických malých fanzinech. Znám akorát jména jako G.U.C. nebo Fatal Underground... Mohl bys teda jmenovat nějaké dobré a zajímavé německé ziny, které si zaslouží pozornost? A jaký je tvůj osobní pohled na fanziny? A konečně – jak se stavíš k zinům, které se vždycky ptají na to samé: pověz mi něco o historii kapela, jaká je současná sestava, o čem jsou texty, plány do budoucna, nějaká slova na závěr...? Není to občas nuda odpovídat pořád na to samé? Děláš hodně rozhovorů?
Fanziny jsou hlasem undergroundu, média nejsou tak důležitá. Mám rád obojí – internetové i tištěné ziny, ale většinou si čtu články a recenze na netu – je to velmi dobré a rychlé médium, teda pokud funguje haha! Je tady spousta tištěných časopisů a zinů, příliš mnoho na to, abych je všechny znal. Například Butchery Experiences je hodně dobrý, líbí se mi, jak ten maniak píše. Jo jasně – někdy je to otrava odpovídat na stále ty samé otázky, ale je dá se to v pohodě. Odpovídáme na hodně rozhovorů, takže míváme problém s časem. Tys taky čekal na moje odpovědi, promiň. Lidi, kteří stráví čas s tím, že připraví otázky, mají taky právo dostat na ně odpovědi. Někdy si musejí počkat, ale dostanou je. Je toho na nás moc na to, abychom všechny maily zvládli dost rychle.
Tak jo Martle, to je všechno. Díky za trpělivost... a pokud jsem na něco zapomněl nebo chceš něco dodat, tak jsi na tahu... C-YA, stay drunk!
Grind On Šotouši, díky moc za tenhle rozhovor a za podporu! Doufám, že se uvidíme na turné s Cryptopsy v ČR. Pro další informace navštivte naše webové stránky: www.profanity.de nebo mi napište na martl@profanity.de . Vše nejlepší tobě a čtenářům Spawn Rebirth!!!
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.